V pokynech od paní učitelky Hupačové jsme měli datum odjezdu 24. dubna. Moc jsme se všichni těšili a už ráno někteří nesli do třídy buchtu. Večer jsme se sešli u autobusu před školou. Naložily se zavazadla a krabice od banánů, které byly plné jídla. Nastoupili jsme a čekala nás dlouhá cesta do naší oblíbené Itálie. Při odjezdu na nás rodiče ještě zamávali. V autobuse na nás byli tak hodní, že nám přenechali balíčky s cestovním polštářkem a spací čelenkou na oči. Pustili nám dokonce i film. Bylo zajímavé vidět ostatní, jak spí, a po příjezdu jsme se dozvěděli, že ani někteří nespali. Když jsme dojeli do Bibione k našemu apartmánovému domu Altan jsme vše vyložili, odnesli jsme si věci na pokoje a rozdělili jídlo do ledniček. Poté parta Plzeňáků s červenými šátky na hlavě, batůžky na zádech a krabicemi s hračkami v rukou pochodovala na pláž. Všichni se na nás dívali a usmívali se. Na pláži se hrály hry a také se trochu válelo J. Večer po návratu šli deváťáci číst pohádku ke třeťákům. Všichni hned usnuli.

Další dny jsme prožili cestou na maják, kde jsme si hráli na dunách. Pak také cesta do přístavu, kde jsme se cestou zpátky zastavili na hřišti. Nebo koníci. Všichni jsme se povozili, nakrmili, pohladili a vyfotili na koníkovi nebo s koníkem. Taky jízda na kolečkových bruslích, kde jsme si hráli na policajty a chytali starší děti.  Tyto všechny výpravy probíhaly, když nebylo počasí vhodné na opalování a lítání v plavkách, ale stejně jsme si je užili. Aby nám to ale nebylo líto, sluníčko nás nezklamalo a opalování a lítání v plavkách jsme se taky dočkali. Každý den nám nechybělo ani výborné jídlo, které nám paní učitelky připravovaly. Zmrzlinu jsme také měli poctivě každý den a o pizzu jsme taky poslední den nepřišli. Měli jsme s sebou vynikající kolektiv a neobešli jsme ani práci na deníčcích nebo také rybičkové pomazánce, u které byla legrace se dívat na děti, jak krájejí jídelními noži pórek.

Musíme poděkovat maminkám za buchty a přebytky z domácnosti, pak našem opatrovnicím: vychovatelce Dáše, paní učitelce Marcelce a Ilonce, tetě Ladi a Léně za jejich trpělivost a obětavost s námi do Itálie jet. Moc jsme si to užili a doufáme, že paní učitelka bude zase příští rok pořádat zájezd do Bibione.  Svým jménem bych chtěla poděkovat i mým spolužákům z 9. a 8. třídy, se kterými jsem pomáhala hlídat naše o pár let mladší spolužáky.

Adéla Kozderková, IX. A