31. základní škola
Elišky Krásnohorské 10
323 00 Plzeň

Vyhledávání

Oficiální informační server města Plzně

Přihlášení

Škola online
Přihlášení do aplikace iStravné
Přihlášení do aplikace Školní program

Pro budoucí prvňáčky

Seznam pomůcek a potřeb žáka 1. třídy - informace pro rodiče budoucích prvňáčků

Veškeré informace pro rodiče budoucích prvňáčků (zápisy, kontakty, prezentace)

Projekty

Krkonoše 2017

Na úvod začnu spíše takovými technickými informacemi. Ráno byl sraz na parkovišti u Gery, kde jsme čekali na příjezd autobusu, který nás odvezl na pět dní do Krkonoš a případně i tam převážel na konkrétní místa.

Cesta do severovýchodních Čech byla dlouhá, ale zastávka v McDonaldu nám všem tuto dálku zpříjemnila. Do Jánských Lázní jsme přijeli přibližně hodinu po poledni, odkud nás na Černou Horu vyvezla po skupinkách kabinová lanovka. Na vrchu jsme se zorientovali v terénu a první výšlap mohl začít. Našim cílem byl Horní Maršov, kam každý došel přes Černohorské rašeliniště a okolo řad bud. Všichni si ve svém zájmu museli zapamatovat cestu, po jakých stezkách jsme šli nebo kolem čeho zajímavého jsme šli, protože každý večer se do slepých map cesta zakreslovala a kolikrát bylo náročné najít určité místo.

Když se dostanu k pocitům z penzionu myslím, že všichni včetně mně byli příjemně překvapeni. Skupinky na pokojích byly po čtyřech až pěti absolventech kurzu. V přízemí byla největší společenská místnost s televizí, kde se někteří dívali na Ulici, Ordinaci a nechybělo ani fandění u fotbalu.

Stěžovat si nemůžeme ani ze stravovací strany, jelikož jídlo bylo dobré a pan kuchař ještě lepší se svými vtipy. Dokonce nám byly i upečeny domácí housky pro úterní výlet na Sněžku, což už bylo trochu náročnější než předešlý den, ale na vrchol dorazili všichni i přesto, že ráno celý autobus cestou do Pece pod Sněžkou dospával. Nahoru jsme mohli obdivovat krásy Krkonoš a povědět si něco o jedinečných rostlinách rostoucích tamtéž. V prudších částech se ukázalo, kdo jak má dobrou fyzičku, protože tu šlo opravdu do tuhého a někteří deváťáci se začali pomalu odtrhávat od vedoucí skupiny. Konečně! V nejvyšším bodě nikdo nelitoval, že se přemáhal vylézt na výšku republiky. Výhled stál skutečně za to!

Za odměnu jsme ve středu mohli vstávat až v devět hodin a po snídani si vylosovali partnera do dvojice na odpolední orientační běh nedaleko našeho ubytování. Ten startoval a zároveň končil u chaty Poutník. Nejtěžší úsek byl při rozběhu, jelikož to byla jedna z nejprudších částí celého běhu, ale zároveň z těch prudkých i nejdelší. Účelem bylo nasbírat pět razítek a vrátit se správnou cestou, což se pár jedincům nepovedlo a ostatní se díky tomu dobře pobavili při pohledu, kudy jinudy to také šlo. Časy měli přesto všichni slušné a za své výkony na sebe mohli být pyšní.

Předposlední den bylo znovu brzké vstávání a tři čtvrtě hodiny se jelo do Vrchlabí, přesněji do muzea KRNAP. V autobuse jsme ale nebyli poznamenáni únavou, neboť až do „Vstupní brány Krkonoš“ se vesele zpívalo. Na exkurzi jsme doplňovali znalosti do života a hlavně do závěrečného testu, který pro nás byl večer připraven. Po skončení prohlídky jsme na necelou hodinu dostali rozchod na prozkoumání náměstí nebo třeba posezení v kavárně. Následně nás autobus popovezl na pevnost Stachelberg, kde jsme se s bezvadnými helmami podívali 50 metrů pod zem. Mě osobně nejvíce zaujal výklad, který byl zaměřen na původně plánovaná a nedokončená kasárna.

Před námi bylo něco málo přes 20 kilometrů a najednou se začalo pomalu rozprchávat, až to přecházelo do silného deště. Náš poslední trek jsme šli celé odpoledne a děkovali, že takové počasí nebylo v úterý, když se šlo na Sněžku. Příchodem na pokoje začala další legrace… Svléct ze sebe přilepené mokré prádlo, ale ještě větším bojem bylo ho do druhého dne usušit. Jelikož jsem bundu v pátek ráno stále ždímala, přišel na řadu fén. Dopoledne jsme rozšiřovali své fyzické dovednosti přelézáním potoka přes lano a vedle toho za pomocí dvou ,,ochránců“ a dalšího provazu se také přes lano pokoušeli přelézt od jednoho stromu k druhému.

Když jsme všichni výzvu splnili, na penzionu už jsme jen dobalovali poslední věci a chystali se na odjezd, který následoval po obědě. Vyslechli jsme si, jak s námi byla paní majitelka spokojená a pak všichni naskákali do autobusu směr Plzeň. Na závěr bych chtěla dodat, že tento týden byl opravdu nezapomenutelný. Skvělá parta, prostředí a doufám, že letošní jakožto náš poslední rok na základní škole se ještě aspoň jedna takováto akce uskuteční.

Veronika Nová, žákyně IX. C

vytisknout stránku
Design by SITMP